Automobil P 70 vznikl jako koktejl starých a nových řešení, jako kompromis mezi žádoucím a možným. Konstruktéři použili osvědčený kapalinou chlazený dvodobý dvouválec 690 cm³ z typu F 8, ale otočili jej kolem svislé osy o 180°, takže se motor ocitl napříč před přední nápravou. To umožnilo zkrátit rozvor náprav z 2,60 m na 2,38 m, celková délka karosérie se z původních 4,0 m zmenčila na 3,74 m . Jinak podvozek odpovídal dřívějšímu typu F 8, vpředu měl nezávisle zavěšená kola a vzadu lehkou tuhou nápravu, v obou případech s odpružením příčným listovým perem. Zcela nová byla čtyřmístná dvodvéřová karoserie: na dřevěné kostře měla připevněny povrchové panely z duroplastu. Zajímavostí bylo, že vnější tvary p 70 vycházely z původní karoserie prototypu P 50, ovšem prodloužené o 100 mm v prostoru dveří.

Dvouválec 690 cm³ typu P 70 dostal novou hliníkovou hlavu a jiný karburátor a jeho výkon lehce stoupl na 22 k (16 kW), chladič byl umístěn za motorem, těsně za přední nápravou. Vůz s třístupňovou převodovkou a pohotovostní hmotností 800 kg dosahoval na šesnáctipalcových kolech největší rychlosti 90 km/h a vykazoval spotřebu kolem sedmi litrů směsi benzinu s olejem v poměru 25:1.

Automobily P 70 se staly největším lákadlem lipského podzimního veletrhu 1955. Tam se vedle dvoudvéřových limuzínek objevilo i kombi s třetími dveřmi v zádi, jehož výroba však začala až na jaře 1956. Základní dvoudvéřový model p 70 měl zavazadlový prostor v zaoblené zádi přístupný jen z vnitřku vozu, kombi bylo mnohem praktičtější. Složením zadního neděleného sedadla vznikla ložná plocha dlouhá 1,5 m, dobře přístupná jednokřídlými zadními dveřmi otvíranými do strany, zprava doleva. Nevýhodou kombi byla jen střecha potažená koženkou, zatímco u limuzínky tvořil střechu duroplastový panel.

Na jaře 1957 následovala třetí karosářská verze P 70, dvoumístné kupé s krátkou zaoblenou střechou karosované drážd´anskou firmou KWD. Kupé mělo specificky tvarovanou přední kapotu z plechu, stejně jako víko zavazadlového prostoru. Výrábělo se v nevelkých počtech, celkem jen málo přes tisíc kusů určených především pro export.

Při výrobě P 70 se ve Zwickau potýkali s mnoha potížemi souvisejícími s použitím povrchových panelů karoserie z duroplastu - problémy byly s jejich připevněním, ale také s povrchovou úpravou. Navzdory tomu však už v roce 1955 opustilo továrnu AWZ 2150 vozů P 70, o rok později 8095, v roce 1957 pak 10 893 a v roce 1958 rekordních 11 466 kusů. V roce 1959 už výroba P 70 jen dobíhala, celkem během čtyř let vzniklo 36 796 automobilů tohoto typu.

Ve vývojových dílnách ve Zwickau vznikly i dva prototypy P 70 na podvozku většího vozu F 9 s tříválcovým motorem 900 cm³. U prvního z nich byla příď karoserie prodloužena asi o 100 mm, u druhého byl podvozek zkrácen tak, aby se vešel do kompaktní karoserie P 70. Tyto automobily nebyly určeny pro obyčejné smrtelníky - jedním jezdil tehdejší generální ředitel automobilového průmyslu NDR Kurt Lang, druhým šéf automobilky AWZ ze Zwickau, Ing. Heinz Probsthahn.